Všechno začal Wub

Autor: Radek Dojiva

Bylo to někdy na počátku 50. let v kalifornském Berkeley. Do Lucky Dog Pet Store na San Pablo Avenue chodil nakupovat zbytky koňského masa pro psy. Nic zvláštního by na tom nebylo, až na to, že žádného psa neměl. Prostě on ani jeho žena Kleo neměli na rozhazování. Vždy, když odcházel z domu, věděl přesně, kolik peněz může utratit, a pokud to někdy trochu přehnal, byli další den o hladu. A stávalo se, že i déle.

Po pravdě řečeno, koňské maso mu moc nechutnalo - bylo příliš sladké, ale než by chodil celý den v obleku a s kravatou... Se svou povahou nedokázal osm hodin denně stále dokola opakovat "Ano, pane" a "Jak si přejete" nebo "Čím vám mohu posloužit?".

Poté, co se odmítl zúčastnit vojenského cvičení, ho vyhodili z univerzity. Nesnášel uniformy a jakákoli forma nátlaku se u něj míjela účinkem. Učitele a policisty doslova nenáviděl. Jednoho dne odešel z obchodu, kde prodával gramodesky a už se tam nikdy nevrátil. Stal se z něj spisovatel.

Celé noci trávil psaním povídek, ale trvalo několik měsíců, než se mu podařilo prodat první z nich. Jmenovala se Beyond Lies the Wub (Tam vzadu leží Wub, 1952). A tak Wub, tohle podivné stvoření vzhledem připomínající něco mezi naší krávou a vepřem, ale oplývající netušenými duševními schopnostmi, odstartoval kariéru autora, jehož jméno dnes naleznete na předních místech snad ve všech žebříčcích či anketách jaké ve SF existují.

Philip Kendred Dick (1928-1982) napsal během svého života ještě několik desítek, dohromady více než sto povídek, které postupně vycházely časopisecky a později i v samostatných povídkových sbírkách. Samozřejmě, že spousta jich vyšla i ve sbornících typu Best SF Stories of l9.. (Nejlepší SF povídky roku ...).

Je nesmírně obtížné vybírat z takového množství, a tak za všechny připoměňme alespoň povídku Foster, You`re Dead! (Fostere, jste mrtev!, 1954), v níž je působivě popisováno trápení malého Mika Fostera, který se od svých spolužáků ve třídě liší jen jedním malým detailem: nemají doma protiradiační podzemní kryt. Děj se odehrává v tehdy osmnáct let vzdálené budoucnosti - v roce l972. Pro nás je to již osmnáct let vzdálená minulost, a někdo může namítnout, že ani dnes není zvykem mít pod trávníke m za domem vlastní bunkr... Vůbec, spousta Dickových příběhů se odehrává v poměrně blízké budoucnosti, ale tahle budoucnost nemá s tou, která čeká nás, vůbec nic společného. Onen památný rok l972, kdy si Fosterovi konečně pořídí protiatomový kryt, se nepodobá tomu, ve kterém Mark Spitz dokáže z jediné olympiády vyždímat sedm zlatých medailí, ne snad proto, že by autor tak špatně odhadl osmnáct let vzdálenou budoucnost, ale prostě proto, že je to úplně jiný rok 1972 a jiný svět, který se nesn aží kopírovat ten náš.

Ještě zřetelněji je tato skutečnost patrná v románech, kterých P. K. Dick (dále jen PKD) také napsal pěknou řádku.

V roce 1955 vyšel první z nich, Solar Lottery (Sluneční loterie), ukazující společnost organizovanou na principu náhody - hlavou celé planetární Federace se stane ten, koho vybere los. Potud stručná charakteristika, ale děj samotný je natolik komplikovaný (a nejen u tohoto románu), že Jan Hlavička ve svých "Čtrnácti zastaveních s P. K. Dickem" mj. píše: "Následující obsahy čtrnácti Dickových románů postihují kvůli srozumitelnosti pouze hlavní dějovou linii. Půjde-li přesto někomu hlava kolem, pa k by se mu při četbě celých románů přímo roztáčela..."

Následoval román Eye in the Sky (Oko na obloze, 1956), ve kterém se poprvé objevují ony zvláštní Dickovy světy na větší ploše. Při nehodě v bevatronu propadne několik návštěvníků energetickým paprskem a zatímco leží v bezvědomí, ocitají se postupně ve světech vlastních představ, kde neplatí ani základní fyzikální zákony - natož nějaké naše společenské konvence. Celkem logicky se děj dotkne i otázky sexu (a to se píše rok 1956!).

Na tomto místě se možná hodí připomenout mainstreamové romány Mary and the Giant (Mary a obr, 1988) a The Broken Bubble (Prasklá bublina, 1989) vydané z Dickovy pozůstalosti, které právě z tohoto důvodu nemohly v době svého vzniku vyjít. Vydavatele popuzovaly i hovorové výrazy, slova jako např. "fuck" měla ještě dlouho do oficiální literatury vstup zakázán. Později, v 70. letech, kdy už by teoreticky jejich vydání nemělo nic bránit, byla u jména PKD pro změnu cedulka SCIENCE FICTION a díky t omu se PKD během svého života dočkal vydání pouze jediného svého mainstreamového díla, románu Confessions of a Crap Artist (1975).

Něco podobného jako v Oku na obloze se odehrává i v románu Time Out of Joint (Vykolejený čas, 1959). V dosud poklidně si žijícím městečku poblíž Denveru se začne dít něco podivného. Najednou se v obchodě platí žetony místo peněz, na čísla v telefonním seznamu se nedá nikam dovolat... Všem se zdá, že jejich svět není tak docela skutečný a vskutku - nakonec se ukáže, že všechno je jen jakási dokonalá Potěmkinova vesnice, postavená pro vojenské účely.

Některé prameny uvádějí, že během 50. a 60. let psal PKD čtyři romány ročně (dva SF a dva mainstreamové). Těžko říct, nakolik je tento údaj pravdivý, nicméně faktem zůstává, že v tomto období mu vyšlo více než dvacet románů a z tuctového autora se stala osobnost, již Stanislaw Lem a Brian W. Aldiss shodně označili za "nejpodnětnějšího autora žánru 60. a 70. let".

Největší úspěch zaznamenal román The Man in the High Castle (Muž z Vysokého zámku, 1962), který získal patrně nejvyšší ocenění, jaké může SF román získat - cenu Hugo. Líčí alternativní svět po II. světové válce, kde byli Spojenci poraženi a USA jsou rozděleny mezi vítězné mocnosti, Německo a Japonsko. Muž z Vysokého zámku (PKD v jednom rozhovoru uvedl, že jeho High Castle je inspirován pražským Vyšehradem) je označení pro autora knihy "Kobylka ztěžkla", vědeckofantastického románu popisujícího alter nativní svět, v němž Němci a Japonci válku prohráli (ale pozor, ne ten náš). Opět se zde objevuje prolínání několika realit: 1/ reálný svět postav, 2/ svět románu "Kobylka ztěžkla", 3/ náš svět. Spojovacím článkem a snad i klíčem k pochopení všech souvislostí je staročínská kniha I-ťing čili Kniha proměn, jejíž pomocí je možné zjistit, v jaké situaci se právě nacházíme a jak se tato situace může dál vyvíjet. Je to vlastně takové příruční orákulum. Vydolování správné odpovědi je poměrně složité ( kromě samotné knihy a komentářů je zapotřebí padesáti suchých stonků řebříčku obecného), ale většina postav v příběhu používá I-ťing stejně často jako my třeba telefon, a manipulace s ní jim nečiní nejmenší potíže. Chce to cvik.

Za zmínku určitě stojí i román Martian Time-Slip (Časový skluz na Marsu, 1964), o němž Jan Hlavička píše: "Jestliže žádný jiný, pak tento román by si určitě překlad do češtiny zasloužil". Je zde realisticky vylíčen osídlený Mars počátkem 21. století i se všemi jeho problémy - životní styl osadníků a jejich vztah k Zemi, problémy s vodou, pašování delikates ze Země atd.

V románu The Unteleported Man (Neteleportovaný člověk, 1966) objeví mocná německá společnost THL způsob, kterým by mohla odteleportovat část obyvatelstva přelidněné Země na idylický nový svět Ústa Velryby. Bohužel, teleportace funguje jen jednosměrně. Rachmael ben Appelbaum, syn majitele kosmických lodí, který díky teleportaci přišel o práci, podezřívá THL, že podmínky na Ústech Velryby nejsou tak idylické, jak ona tvrdí. Rozhodne se vydat svojí poslední kosmickou lodí na osmnáctiletou c estu, aby se podíval, jak se věci doopravdy mají... V roce 1986 vyšla pod názvem Lies, Inc. (což je jméno organizace typu CIA, která rovněž podezřívá THL z nekalých úmyslů) poslední verze tohoto románu, která byla objevena v pozůstalosti. Několik spojovacích pasáží dopsal John Sladek.

Motiv ze své povídky The Little Black Box (Malý černý kufřík, 1964) PKD přenesl do románu Do Androids Dream of Electric Sheep?" (Zdá se androidům o elektrických ovcích?, 1968) proslaveného především svým pozdějším filmovým zpracováním Blade Runner (1982). Film stál třicet miliónů dolarů, ale zjevně to stálo za to, když jej i sám velký A. C. Clarke označil za nejlepší SF film, jaký kdy viděl. První verze scénáře byla dokončena již v roce 1973, ale k realizaci nedošlo, neboť se Dic kovi nelíbila. Teprve scénárista David Peoples plně uspokojil jeho představy, což komentoval slovy: "Kdybych se zítra dozvěděl, že mám rakovinu, půjdu do nemocnice s úsměvem, protože poprvé za ty roky se má kniha dostala do rukou skutečného mistra". Děj nás zavádí do Los Angeles roku 2019. Gigantické jehlanovité mrakodrapy jsou neustále smáčeny deštěm padajícím z temného příkrovu nad městem, po ulicích se prohánějí vznášedla a na bleším trhu v čínské čtvrti seženete s trochou štěstí i umělá zvířata nerozeznatelná od pravých. Stejně tak replikanti, androidi pro práci v mimozemských koloniích, kolem kterých se celý příběh točí, jsou naprosto dokonalými kopiemi člověka. A v takovéto kulise pátrá člen zvláštního policejního oddílu, tzv. Blade Runners, po skupině replikantů, která pronikla na Zemi.

Další významné ocenění Dickovi přinesl román Flow My Tears, the Policeman Said (Kaňte mé slzy, řekl policista, 1974), za který získal Pamětní cenu J. W. Campbella. Populární zpěvák Jason Tavenor se jednoho rána probudí a... nikdo ho nezná. Jak by také mohl, když tento svět není ten, ve kterém žil ještě předchozí večer.

Román A Scanner Darkly (Temný obraz, 1977) je věnován všem Dickovým přátelům (a není jich málo), kteří se stali obětmi drog. Hlavní hrdina Robert Arctor, narkoman a současně spolupracovník protinarkotického oddělení policie, si pod vlivem drog postupně přestává uvědomovat svou vlastní identitu. V pátrání po zdroji zhoubné drogy - Substance D - je nakonec úspěšný, ovšem za jakou cenu: "...Dva zaměstnanci kliniky stáli a hleděli na tvora, který ležel na podlaze, zvracel a třásl se a znečišťoval se, jeho ruce se zatínaly, objímaly vlastní tělo, jakoby ho chtěly zastavit, ochránit před chladem, který jím tak divoce zmítal..." Román je prošpikován nesmírně působivým líčením pocitů narkomana, které jsou popsány tak plasticky, že by se snad v nouzi daly používat i místo drogy samotné.

Že Dickova tvorba, nebo alespoň její část, má hloubku a není to jen oddechové čtení, nepřímo potvrzuje i Helen McNabbová, když svou recenzi na jeden z jeho posledních románů Valis (1980) uvádí slovy: "Přelouskat tuhle knihu mi trvalo velmi dlouho a nedokážu dost přesně říct, proč. Obvykle, když mi čtení zabere moc času, je to buď proto, že je to dlouhé, nebo proto, že se mi to nelíbí. V tomto případě to však ani jeden z těchto důvodů nebyl. Kniha je poměrně krátká a na hony vzdálená tomu, co se mi nelíbí. Domnívám se, že to způsobila její mimořádnost a částečný důvod vidím i v tom, že nutí čtenáře přemýšlet. Nedá se číst, když se díváte na televizi nebo vaříte večeři." Zajímavá je geneze tohoto románu. PKD na něm pracoval tři roky a už tato skutečnost je vzhledem k jeho předchozí produktivitě zarážející. Původní rukopis s pracovním názvem Valisystem A (který vyšel posmrtně jako Radio Free Albemuth) přepracoval a doplnil, takže měl až tisíc stran a na jeho základě napsal nový román Valis, který někteří kritici považují za vůbec to nejlepší, co kdy napsal. Později k němu dopsal ještě pokračování The Divine Invasion (Vpád do duše, 1981), ale ke třetí části, která se měla jmenovat The Owl in Daylight (Sova na denním světle) se už nedostal.

Aby byl portrét spisovatele úplný, je třeba dodat, že kromě beletrie napsal i několik teoretických prací, např. The Android and the Human (Android a člověk, 1973) nebo esej Cosmogony and Cosmology (Kosmogonie a kosmologie, 1987).

A co PKD jako člověk? John Brunner po jeho smrti prohlásil: "Jak je možné, že tak tvořivý duch žil v tak nešťastném těle? Jakoby u něj proces eroze začal ještě dříve než zemřel..." PKD žil neurovnaným životem, míval hluboké deprese, schizofrenní vidiny a velmi dobře znal účinky drog a halucinogenů. Pětkrát se oženil a měl tři děti. Pravděpodobně je jediným držitelem Huga, který tuto trofej použil v bitce na trávníku před svým domem. Od té doby jí údajně chybí dřevěný pods tavec a stříbrná raketa leží jen tak na krbové římse v jeho pracovně. Když za ním někdy v polovině 70. let přijel "jeho největší fanoušek" (jak se sám s oblibou označuje) Mark Hurst, utrmácený po několikatýdenním cestování, PKD mu nabídl, aby zůstal. "Vyspi se v mé posteli, trvám na tom," vzpomíná Mark, jak marně odmítal jeho pozvání a nakonec mu nezbylo, než jej přijmout. PKD spal v obyváku na gauči.

Literární odborníci, kteří se Dickovým dílem zabývají, mají sklon všechno strkat do svých krabiček s nálepkami, rozsekat autorův život na první až n-té období, pídit se po jeho předchůdcích popř. pokračovatelích atd. Smyslem tohoto povídání nebylo poučit čtenáře, že TEN román patří do TÉ přihrádky, ale pouze upozornit na to, že nějaký PKD existoval a zůstala po něm spousta zajímavého čtení. Je veliká škoda, že až na pár povídek roztroušených po různých časopisech a antologiíc h, u nás oficiálně vyšla jen jediná jeho kniha a nezbývá než doufat, že až opadne vlna zájmu o politiku a exilovou literaturu, vzpomenou si naše nakladatelství i na Philipa K. Dicka. Bylo by načase.

Přehled dosud vydaných Dickových románů (bez záruky):

  • Sollar Lottery (1955) Eye in the Sky (1956)
  • The World Jones Made (1956)
  • The Man Who Japed (1956)
  • The Cosmic Puppets (1957)
  • Time Out of Joint (1959)
  • Dr. Futurity (1960)
  • Vulcan`s Hammer (1960)
  • The Man in the High Castle (1962)
  • The Game Players of Titan (1963)
  • Clans of the Alphane Moon (1964)
  • The Three Stigmata of Palmer Eldritch (1964)
  • Martian Time-Slip (1964)
  • The Penultimate Truth (1964)
  • The Simulacra (1964)
  • Dr. Bloodmoney (1965)
  • The Unteleported Man (1966)
  • The Crack in Space (1966)
  • Counter Clock World (1967)
  • Now Wait for Last Year (1967)
  • The Zap Gun (1967)
  • The Ganymede Takeover (s R. F. Nelsonem, 1967)
  • Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968)
  • Galactic Pot Healer (1969)
  • Ubik (1969)
  • A Maze of Death (1970)
  • Our Friends from Frolix 8 (1970)
  • We Can Build You (1972)
  • Flow My Tears, the Policeman Said (1974)
  • Confessions of a Crap Artist (1975)
  • Deus Irae (s R. Zelaznym, 1976)
  • A Scanner Darkly (1977)
  • Valis (1980)
  • The Divine Invasion (1981)
  • The Man Whose Teeth Were All Exactly Alike (1984)
  • Radio Free Albemuth (1985)
  • Humpty Dumpty in Oakland (1986)
  • Lies, Inc. (1986)
  • In Milton Lumky Territory (1987)
  • Puttering about in a Small Land (1987)
  • Nick and the Glimmung (1988)
  • Mary and the Giant (1988)
  • The Broken Bubble (1989)
  • Přehled dosud vydaných povídkových sbírek P. K. Dicka (bez záruky): A Handful of Darkness (1955)
  • The Variable Man and Other Stories (1957)
  • The Preserving Machine and Other Stories (1969)
  • The Book of P. K. Dick (1973, v Británii pod názvem The Turning Wheel and Other Stories)
  • The Best of P. K. Dick (1977)
  • The Golden Man (1980)
  • Prameny a použitá literatura: T. Broome: Radio Free Albemuth (Paperback Inferno 67/1987)
  • P. K. Dick: Temný obraz (Smena, 1986)
  • P. K. Dick: Předmluva a poznámky ke knize The Golden Man (Methuen, 1986)
  • J. Hlavička: Čtrnáct zastavení s P. K. Dickem (Laser, 1989)
  • J. Hlavička: O Knize proměn (Laser, 1989)
  • M. Hurst: Předmluva ke knize The Golden Man (Methuen, 1986)
  • E. James: Lies, Inc. (Paperback Inferno 60/1986)
  • P. Kincaid: Broken Bubbles (Vector 153/1990)
  • H. McNabb: Valis (Vector 143/1988)
  • O. Neff: Všechno je jinak (Albatros, 1986)
  • P. Nicholls: The Encyclopedia of Science Fiction (Granada, 1979)
  • J. Veis: P. K. Dick (Světová literatura 2/1984)